Na konci 80. let minulého století bylo Japonsko nejrychleji rostoucí ekonomikou z vyspělých zemí. Japonské společnosti dobývaly světové trhy a všichni předpokládali, že takový vývoj bude i nadále pokračovat. V té době japonská ekonomika rostla průměrným čtyřprocentním tempem, v některých letech tempo růstu atakovalo téměř 10% hranici.

Svět takový vývoj v „Zemi vycházejícího slunce“ vnímal jako zázrak a hledal důvody a příčiny, které by ho objasnily. Zájem o vývoj japonské ekonomiky trvá i dnes, ale z naprosto opačného důvodu. Co se stalo, že se ekonomický růst zastavil? A můžeme z toho vyvodit nějaké poučení?

Graf 1 velmi dobře dokumentuje situaci, kdy se původně čtyřprocentní ekonomický růst v 80. letech minulého století přeměnil na růst menší než 1 % a průměrná inflace klesla na 0,4 %.

V roce 1995, v reakci na nepříznivý vývoj ekonomiky, přistoupila Bank of Japan (BoJ – japonská centrální banka) k politice nulových úrokových sazeb. Jsou tak v praxi již 25 let.

Na grafu 2 přebraném z webové stránky Bank of Japan, který zachycuje vývoj úrokových sazeb v čase, jsou šedě podbarvená období ekonomické recese definována jako pokles HDP ve dvou po sobě jdoucích čtvrtletích.  

Od poloviny 90. let 20. století až do globální finanční krize v letech 2008/2009 byly úrokové sazby jiných vyspělých zemích, na rozdíl od Japonska, nad 5 procenty, tedy v dané době na obvyklých úrovních. Ale od výše zmíněně krize i zbytek vyspělých zemí převážně funguje v režimu politiky nulových úrokových sazeb.   

Spojené státy i Evropská unie proto detailně zkoumají a hledají možnosti, jak dále postupovat, aby jejich ekonomický vývoj nakonec nekopíroval vývoj „japonského zázraku“.

90. léta 20. století – japonská bankovní krize

Jak jsem zmínil výše, tak vývoj odstartovala víceletá recese. Spadly ceny akcií i nemovitostí, oba druhy aktiv byly v té době zjevně extrémně předražené. Ceny nemovitostí tlačila vzhůru cyklická poptávka. A aby rodiny měly finanční prostředky na nákup nemovitostí, čerpaly hypotéky se stoletou splatností, a banky, hledající využití pro volné finanční prostředky, je velmi ochotně poskytovaly.

Souhrn těchto několika faktorů vyústil do finanční krize v roce 1997, která ohrozila stabilitu japonských bank. Banky poté zpřísnily podmínky pro poskytování úvěrů a výsledkem bylo množství bankrotů menších a středních společností, což v důsledku spustilo recesi spojenou s deflací. BoJ se neodhodlala k dalšímu snížení úrokových sazeb a i přes velkou podporu státu dochází k recesi.

První desetiletí 21. století a světová finanční krize

Ekonomický vývoj Japonska se nelepšil, a tak BoJ jako první centrální banka na světě snížila v roce 2001 úrokové sazby na nulu. A použila k tomu metodu tištění peněz pod názvem kvantitativní uvolňování. BoJ počítala s inflací blízkou nule. Jedním z faktorů významně ovlivňující vývoj je obecně očekávaná míra inflace. V případě Japonska byla výsledkem průměrná inflace 0,4 procenta.

V roce 2002 se stal členem vedení Fedu Ben Bernanke, a ve svém prvním významné projevu použil výraz „tištění peněz“. Bernanke šéfoval Fedu následně v letech 2006–2014, tedy i při krizi 2008/2009.  Během ní víceméně vytáhl „ze šuplíku“ svůj projev z roku 2002 a popsanou metodiku kvantitativního uvolňování (tištění peněz) použil.

Druhé desetiletí 21. století a současnost

V roce 2020 byla primárně se Spojených státech a EU použita stejná metodika „tištění peněz“, dokonce ve větší míře než v letech 2008/2009. Při krizi 2008/2009 si ji USA s Evropskou unií vyzkoušely poprvé, nyní ji použily jako ověřenou. A i když ji Bank of Japan vyzkoušela jako první, není centrální bankou s největším využitím této metody. Ani při finanční krizi 2008/9, ani v roce 2020.

Graf 3 z dubna 2020 je z pobočky Fed v St. Louis a znázorňuje prudký nárůst aktiv centrálních bank.

V tomto desetiletí se s politikou nulových úrokových sazeb k BoJ přidal Fed, ECB, Bank of England či Švýcarská národní banka. ECB a Švýcarská národní banka začaly uplatňovat i záporné úrokové sazby.

Ekonomický růst se ve všech vyspělých zemích řadu let zpomaluje, nemluvě o loňském (krizovém) roce. Ekonomická recese byla globální, zasáhla Spojené státy, země Evropské unie, Velkou Británii a další země. Jim všem slouží třicetiletý vývoj japonské ekonomiky jako varování, žádná z vyspělých ekonomik tento „vzor“ nechce kopírovat.

Na globální úrovni se změnila měnová politika. Země dnes standardně pracují s 2% roční cílovou inflací a centrálním bankám vadí velká odchylka oběma směry. Řadu let byla ve Spojených státech a eurozóně inflace pod touto úrovní. Nyní tam došlo k z jejich pohledu pozitivnímu vývoji – ke zrychlení míry inflace.

Nárůst inflace centrální banky kvitují

Ve Spojených státech koncem roku 2020 činila inflace 1,2 procenta, v březnu 2021 již činí 2,6 %. A její zpomalení lze těžko očekávat. Největší vypovídací schopnost mají prohlášení společností o cenách jejich výrobků. Oficiálně o nich informují například Procter & Gamble, Coca Cola, Kimberly-Clark a další nadnárodní společnosti. Tři zmíněné společnosti oficiálně mluví o možném zvýšení cen až ve vyšších jednotkách procent a další společnosti je velmi pravděpodobně budou následovat. V případě globálně působících společností se toto zdražení cen promítne po celém světě.

Mírně zrychlená inflace nebude Fedu ve střednědobém horizontu vadit. Důkaze, je prohlášení šéfa Fedu J. Powella na loňské významné konferenci v Jackson Hole: „…following periods when inflation has been running persistently below 2 percent, appropriate monetary policy will likely aim to achieve inflation moderately above 2 percent for some time.” (… v následujících obdobích, kdy inflace bude trvale klesat pod 2 procenta, bude příslušná měnová politika pravděpodobně po určitou dobu usilovat o dosažení inflace mírně nad 2 procenta.“)

K podobné změně dochází i v sousedním Německu. V roce 2020 činila německá inflace 0,4 %, nyní meziroční míra inflace dosáhla již 2% úrovně a předpokládá se další pokračování růstu. Tomu odpovídá také vývoj míry inflace v České republice.

Na svém zasedání 6. května 2021 Bankovní rada České národní banky tento postoj potvrdila a úrokové sazby zůstaly beze změny. Dvoutýdenní repo sazba (2T repo sazba) tak zůstává na 0,25 %, diskontní sazba na 0,05 % a lombardní sazba na 1 %. Rada ale zvýšila očekávanou inflaci pro letošní rok z 2,0 % na 2,7 %. V době zpracování článku byl znám meziroční růst spotřebitelských cen do března 2021 a činil 2,3 procenta a dubnový odhad analytiků činil 2,7 %. Skutečná dubnová hodnota ale je 3,1 % a pravděpodobně dále poroste. Důvod dalšího zvýšení inflace se nabízí – některé společnosti se budou snažit kompenzovat ztráty alespoň částečným zdražením. Majitelé restaurací o tom již otevřeně mluví.

Investoři proto musí s pokračováním inflace počítat. Jako obrana proti ní dlouhodobě slouží nemovitosti. Očekávané pokračování růstu bytů v České republice nedávno zmínil analytik v oboru stavebnictví a nemovitostí společnosti Deloitte Petr Hána.

Paralelně probíhající růst cen nemovitostí a klesající ceny pronájmu jsou pro investory nově vstupující na trh nemovitostí nejhorší možná varianta, která znamená klesající výnosy z investiční nemovitosti.  Doprovodnou negativní zprávou pro nové investory je skutečnost, že guvernér ČNB Jiří Rusnok prohlásil, že je 100% přesvědčen, že se letos začnou zvyšovat úrokové sazby. Kombinací všech tří faktorů se významným způsobem zmenší prostor pro výběr opravdu výnosové nemovitosti jako investice a zvýší požadavky na investiční know-how znalosti trhu nemovitostí.

Tato kombinace zvyšuje vhodnost investice do nemovitostí prostřednictvím nemovitostních investičních fondů. Fond garantující 6% roční výnos se stává pro řadu investorů vhodným investičním nástrojem.